Lidé, kteří se mnou nějakým způsobem souzní, tak mají raději přírodu než ateliér. A tento článek bych byl rád, aby byl nejen propagací, ale i jakýmsi zodpovězením toho, že to vlastně není vůbec špatné. S Eliškou, mou partnerkou si vytváříme foto-knihu a ty nejkrásnější fotky pro mě. Zejména ty nahé, na ty se rád koukám. Je v nich i radost, přirozenost a ještě jsme nazí !

Samozřejmě, někteří si řeknete, to je blbost. Bláznovství, divné, taky by mě to dříve napadlo (občas i teď)… Ale co chodím do sauny, tak tam lidé odkládají své oděvy. Neznamená to, že by odložili všechno, včetně těch masek a chovali se více přirozeně. To tam lidem zůstává. V ateliéru se bavím s lidmi takovým způsobem, aby se uvolnili a odložili spíše než oděv, tak své masky. Souzním s tím, že když jsme přirození, tak jsme krásní. A být přirozený dost často znamená uvolnit se, nalézt postupně prostor – pozici, kde se cítím dobře = jsem krásný/á. Spíše než nalézt je to o tom bytí a radosti, důvěře v proces. Něco naučeného, navyklého, co mám nakoukané z instagramu (všem Nám se omlouvám:-)) je příliš viditelné a mě vůbec nebaví.

Když jsme přirození, jsme krásní.

To je výzva a zajímavý proces, který vyžaduje někdy čas a rozhodně chuť obou stran vytvořit něco, co má přesah. Čemu s radostí řeknu, fotografie s duší.

Zde přikládám fotografie, které spíše vznikly coby výcvak, který neříkám, že někomu neudělá radost, ale já věřím, že nora vede hloubš (viz film matrix), nebo jak se to říká 🙂

portrét, ateliér, profi fotograf
Share Button

Více článků na stejné téma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *