fbpx

Tento článek berte jako mé zamyšlení, zkoumání.

V dokumentu TLUSTÍ, NEMOCNÍ A SKORO MRTVÍ je hrdina nemocným 40-tníkem, který má chronickou kopřivku, bere spousty léků a rozhodne se pro 60 denní „detox“ na zeleninových šťávách. Bez tuhé stravy.

Jezdí Amerikou a povídá si s lidmi ohledně jejich životního stylu. Většina z Amíků řeknou, že vědí, že si ubližují TÍM,CO DENNODENNĚ JEDÍ a že by měli jíst zdravěji.

My to prostě Víme.

Víme, co máme jíst, co máme dělat… Ale neděláme to, když jsem se před pár týdny podíval na webinář k 21 dennímu detoxu, tak jsem věděl, že podvádím sám sebe. Naboural mi mé „paradigmata“ a ukázal pravdu.

Není to jen krátkodobé potěšení, které je vykoupené dlouhodobou daní v podobě léků a zdravotních problémů? Tedy menší kvalitou života?

  • Jen v České republice jsem objevil, že za den umře cca 70 lidí na cukrovku II typu.
  • Cca 73 lidí umře denně na rakovinu
  • cca 136 lidí umře denně na nemoci oběhové soustavy (srdce, cévy).
  • A mohl bych pokračovat…Nejsou to malá čísla za rok, roky…

Ale co je to, co nám brání, když přeci Víme, že bychom měli jíst zdravěji?

Co jsem sledoval lidi, sebe a ty Amíky z toho dokumentu. Každej z nás měl nějaký svůj důvod, proč to jí a nepřestane. Já tomu s oblibou říkám, myšlenky za zatáčkou. Mám nepříjemný pocit, a pak to ze sebe každý vysypeme, přeci si odepřu něco „co miluji“, co mi „dělá“ dobře, prostě to tak mám, baví mě, když lidé říkají, to jsou mé potřeby těla, tělo se má do hrobu zhuntovat a já si to chci užít, atd.

Vlastně jako bych věděl, jak to bude hrozné na té „zdravé“ stravě, že o něco přijdu… Takhle jsem to měl já. Do toho ještě spousty toho, co se budu muset naučit nově vařit, prostě složité, takže zase jindy 🙂

JÍDLO POCITY NEZPŮSOBUJE

Vidím to tak, že jsme se naučili, že čokoláda, bonbóny a jiné jsou určitou odměnou. Mám to jako uklidňovadlo, někdo má cigeretu, jiný sport a když si to dám, tak občas cítím svůj existenciální pocit lásky. Možná trochu přeháním, ale znáte to, že prostě to je něco ta čokoláda, mňam. Člověk se zklidní a říká, teď jsem naplnil své potřeby, ale je to doopravdy takhle? Je to potřeba?

Když si dám pivo, na chvilku se odpojí má konceptuální mysl a cítím to, kým jsem. Klid, radost, štěstí. To jsme my. Opět to podobné jako s čokoládou. Ale nikdy nemohu prožívat to jídlo, ale vždy sebe ač to tak nevypadá, co?

PARADIGMA JE JEN NĚCO NAUČENÉHO, CO NEMUSÍ BÝT PRAVDA

Vždy nám brání nějaké paradigma, pocit, které bereme coby pravdu. Jídlo mne uklidňuje, musím jíst maso, abych měl bílkoviny, až dosáhnu toho, potřebuji víc, abych byl, nedokážu si představit den bez jídla, masa…

Ovšem co vnímám jako podstatné, tak jsou ROUŠKY PROTI NESTŘÍDMOSTI a NAŠÍM LEVNÝM OBLÍBENCŮM. Rafinovaní parťáci, kteří jsou prázdnou energií. Bilý cukr, bílá sůl, bílá mouka, pasterizované mléko, rafinovaný olej. Rafinovaný pokrm, kdekoliv na rohu v pekařství, cukrářství… Rychlá energie přeci .) Ovšem bez jakéhokoliv vitamínu, minerálu, nic…

Už je pro Vás šijeme 🙂

Líbil se Vám článek? Chcete další?

Share Button

Více článků na stejné téma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *