fbpx

Koncem roku 2014 jsem pověsil své řemeslo fotografa na hřebík a šel hledat něco „víc“.

Proč jsem to udělal po čtyřech letech focení lidí ?

Jednoduše proto, že jsem se cítil prázdný a nepříjemné pocity jsem přisuzoval samotnému focení. Jako jedinou cestu viděl jít do neznáma.

Nedokázal jsem to nijak vysvětlit, ale věděl jsem, že potřebuji najít způsob, jak žít ve větším smíru se sebou. Jak objevit něco, abych byl šťastný.

V podnikání to byl pro mě neustálý shon, stres, myslel jsem si, že musím fotit vše, hodně se snažit, už teď když to píšu mi to přijde děsně namáhavé a přitom být nemusí. V neposlední řadě jsem si myslel, že mít peníze, znamená být volný = šťastný (to se nestalo).

Miloval jsem focení zvířat, krásné fotografie, měl jsem rád lidi. V ten moment, kdy jsem to opouštěl, tak jsem viděl jediné. Buď jít pátrat do Indie, nebo si najít nějaké pohodové zaměstnání. Byl jsem tak vyčerpaný a v mysli mi neustále jel nekonečný příběh, kterému jsem věřil. Neviděl jsem v té fotce nic víc, co by mě táhlo, dávalo smysl a bál jsem se toho, že když u toho zůstanu, tak to pro mě bude znamenat smrt mé duše, která chtěla něco víc (alespoň si myslím, že duše :-))…

Pro mě vlastně v podnikání to byla taková honička od rána do večera, že jsem to ani mít rád nemohl 🙂 Už při podnikání jsem věděl, že podvádím sám sebe. Že můžu fotit, ale něco vevnitř mě táhlo i trochu jinam. Zdraví, porozumění lidem, psychice, něco mezi nebem a Zemí co mě fascinovalo. Nedokázal jsem to vysvětlit, ale věděl jsem, že alespoň na čas je potřeba odejít od píky.

Bali, jedna ze zastávek mého seberozvoje

Trvalo to pár let, než jsem objevil porozumění, které mě navrátilo zpátky k jednoduššímu životu. Zejména tyto knihy a koučink, obě věci ze srdce doporučuji.

V roce 2019, kdy jsem začal opět fotografovat a dal si k 30.narozeninám výstavu se mnou něco pěkně zarezonovalo. Začal jsem potkávat lidi, co fotí tzv. fotky duší. Z těch fotografií šlo něco víc. Jak estetičnost (jednoduchost), přirozenost, tak jakýsi dojem sálá z fotografie, to je ono!

Do té doby jsem neviděl v té fotografii něco víc. Jak jsem si toho všiml, tak jednoduše je to něco, co mě láká jak kvalitou (fotografická zručnost), tak zachycovat momenty, kdy lidé jsou lidmi bez předsudků a všech naučeností. Takoví, jací doopravdy jsou i když si toho vědomi být nemusí.

A to je to, co mě navrátilo k práci fotografa, kdy si přeju si tím přivydělávat. Tvořit zajímavé fotografie, tak jak vidím ten Svět zejména pro fotobanky a pro druhé na zeď. Fotografovat svatby, tisknout a skládat fotoknihy. Dále mě hodně lákají portréty a naučit se kvalitně se světly a posunout svoji tvorbu na vyšší level a jednoho dne bych si přál jak fotografovat zvířata v tropech. To je sen největší. A jaký je ten Váš sen?

Je zajímavé, že dříve jsem ve svatbách krásu neviděl. Viděl jsem všude kolem sebe tolik nelásky, nepodpory druhých, věčné pošťuchování a popichování a teď se svou partnerkou vidím tolik lásky, radosti a svobody, že se mi moc svatby Líbí jako rituál ano, chci s tebou být 🙂

Co kdyby „vše“, čemu věříme nebyla pravda? Co kdyby se dalo jako mávnutím kouzelného proutku Vaše prožívání změnit a vidět věci nově? Tehda bych za to leccos dal, byl jsem ochoten hledat, hledat pravdu…O kterou se budu moci jednoho dne opřít a ukazovat to druhým. Stalo se, teď vím, že je pravda všude. Jen se stačí otevřít, zkoumat a objevovat, jak to doopravdy je.

Share Button

Více článků na stejné téma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *