Hledání „nekonečného“ štěstí

Zrovna jsem četl knihu od jednoho kolegy Lukáše Piperka a moc mě zaujalo tvrzení jednoho budhisty, který říkal, že lidé před osvícením, nosí vodu a kácejí dřevo a lidé po osvícení nosí vodu a kácí dřevo. Dělají stejnou aktivitu, ale vše je jiné.

A pak to pokračovalo, že nepřemýšlí nad tím, jestli jsou zrovna produktivní, že by měly přidat. Co si o nich druzí pomyslí. Atd. Ale co dělají, to dělají.

A uvědomil jsem si kolik v mém životě toho ten můj hlásek v hlavě NAKAFRAL. Kolik z toho jsem poslechl a ještě stále někdy poslouchám. Ovšem teď si z toho nic nedělám, vím, že to není hlas, který bych musel poslouchat jako nějaké božstvo, že tím hlasem nejsem já a že ač se mi tam honí cokoliv a já to prožívám, vždy jsem v pořádku, takový jaký jsem. Tak jako ty! Vždy, když ty hlasy odejdou, v mezeře mezi myšlením je ten hlubší pocit štěstí.


Nojo, ale kde já jej HLEDAL?

Když jsem po předčasném ukončení vysoké školy se rozhodoval co dál. Hodně jsem nad vším přemýšlel. Jestli se mám raději vydat touto cestou nebo jinou. A jaká je ta správná pro mě? Věřil jsem, že je tu jedna jediná pro mě ta správná, po které když nepůjdu, nebudu šťastný.

A tak jsem se snažil „vymyslet“ to, co tady na tý Zemi kurňa mám dělat?! No co si budeme povídat, nějak mi to nešlo. Byly věci, které mne lákaly, ale už jen samotná představa byla dosti děsivá… A já se často nevydal tím směrem. Přitom jsem věděl to podstatné, co mě láká aneb není třeba nic složitě vymýšlet, vydej se do neznáma 🙂

Vedle toho věčného přemýšlení jsem se snažil podnikat coby fotograf a často místo aktivit jsem se chytil na to, co mám dělat? Mám dělat to, co dělám? Někde uvnitř jsem věděl, že má cesta je jiná. V roce 2014 jsem ušetřil nějaké peníze a bylo mi podezřením, že s roustoucí sumou peněz neroste mé štěstí. Ale já věděl, že už nemusím moc pracovat se svými pidi výdaji. Jednoho dne, když jsem si uvědomil, že už nic nemusím jsem pocítil prázdnotu, beznaděj a nasrání. Nové pocity, které mě vyhnaly na cestu „sebehledání“ do které jsem se pustil po hlavě. A hledal různé přístupy na zklidnění mysli, měnil životní styl, pracoval na sobě (svých stínech, zpracovával si nepříjemné pocity,…) a snažil se být více mužem.

To byla zajímavá etapa života, kdy ve změně životního stylu jsem očekával, že přijde onen pocit štěstí, nebo možná živosti. Ovšem ani v penězích, ani ve změně sebe sama (životního stylu) jsem neobjevil to ono „nekonečné“ štěstí, které jsem hledal. Myslel jsem si, že je možné BÝT JEN ŠŤASTNÝ.

No tak kde tedy?

V roce 2017 jsem jako unavený muž, který se každý den zaobíral „na plný úvazek“ změnou sebe sama si musel přiznat, že tudy alespoň pro mě cesta nevede. Věčné zpracovávání si nepěkných pocitů, sledování andělských čísel kolem sebe a vykládání tarotových karet, čtení knih osobního rozvoje, meditace a další věci mi někde hloubš přišlo, že je tu něco víc. A mnohem snadnější cesta. Až jednoho dne jsem tu snahu vzdal a řekl si, takhle to nepůjde…A zpětně bych řekl, že jsem začal na chvíli naslouchat životu a lidem a dostal jsem k jednomu videu transformativního kouče, které mi vmžiku změnilo pohled na sebe sama. Vše bylo stejné, ale uvnitř mě naprosto jiné

Věděl jsem, že jsem OK takovej, jakej JSEM.

Tarotové karty, knihy osobního rozvoje a všechna ta práce na sobě mi vmžiku nedávala smysl a já se začal postupně zajímat o porozumění mysli, které ukazovalo, že šťastní jsme. Jen se umíme dokonale dělat nešťastnými. A že pro štěstí není potřeba nic dělat. Že je bezpodmínečné, které můžeme zažívat kdekoliv, s kýmkoliv.

Pamatuji si, že byl rok 2019, já měl svého kouče a své klienty a říkám mu, že jsem očekával, že až budu dělat něco, co mě doopravdy láká (mé poslání), tak že budu šťastný. Že jsem s klienty moc rád a že to je super, ale ještě jsem očekával něco víc.

Teď vím, že štěstí nenajdeme v žádném objektu tohodle Světa. V penězích, materiálních statcích, vztazích, práci. Ale zároveň vím, že je moc krásné užívat si života po boku s někým, s kým můžeme sdílet to, co vidíme, zažíváme. Že je moc krásné někomu pomoci, za peníze si koupit dobrou zmrzlinu, masáž, automobil. Obdivovat nádheru, co lidské ručičky vytvoří. Ale není to podmínkou toho, abychom byli šťastní něco vlastnit, mít.

Také jsem objevil, že štěstí není „přechodný“ pocit, že je to hlubší pocit klidu a míru, který má různé barvy své duhy. Objevil jsem své lidství, které je moc fajn. Že občas jsem arogantní týpek, který je uzavřený do sebe a má své blbé nálady. Kupodivu mi to nijak nevadí a nesnižuje to můj prožitek života, kdy jsem většinu času šťastný a spokojený. Vím, že občas se také zamotám a hledám štěstí venku. Je to v pořádku.

A neznám člověka, který by to tak neměl.

Naštěstí štěstí Vždy to tam je a vždy to bude, protože to jsme my. Synonymum pro Já je Štěstí.

Ochutnej nezávazný koučink zdarma s Jirkou zde.

Share Button

1 komentář na “Hledání „nekonečného“ štěstí”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *