Home » Autentické příběhy » Mr. Dokonalý – Syndrom hodného kluka, kterého nikdo nechce ?!

Mr. Dokonalý – Syndrom hodného kluka, kterého nikdo nechce ?!

MR. Dokonalý

Ve škole si pamatuji, že jsem měl takový pocit nadřazenosti nad některými kluky. Říkal jsem si, jsem dokonalý, chovám se k holkám hezky a ostatní kluci ? Nechápal jsem jejich dětinskost a připadal jsem si svým SROVNÁVÁNÍM s nimi jako ten lepší. Ale často jsem nechápal, jak je možné, že holky si vybírají „mizery“ před námi hodnými hochy ?

Srovnával jsem i dospělé a hledal nějaký vzor, který jsem viděl jen v televizi. Jelikož jsem hledal dokonalost, tak když se přede mnou vynořil nějaký vzor muže, tak se stejně časem ukázalo, že má nějakou vadu… Tím, jak jsem měl upřenou pozornost pouze po dokonalosti bylo těžké být na sebe hodný, když jsem udělal „chybu“. A jelikož jsem hledal dokonalost a neviděl ji u ostatních mužů, tak jsem je podvědomě odsoudil a nemohl s nimi navázat hlubší kontakt.

Vybavuji si, že jsem trpěl a stále někdy trpím pocity, že ještě nejsem připravený. Že ještě se musím učit, abych mohl s tím vyjít ven. Ještě nejsem dost. Díky výcviku mužské síly jsem si uvědomil svůj syndrom hodného hocha. Hocha, který se vždy snažil být dokonalý. Často jsem se cítil trapný a v ty momenty mi docházel kyslík, červenal obličej a já si připadával jako největší lůzr. Svou dokonalost jsem měl tendence dokazovat. No jo, ale nějak to nešlo přes veškerou ROZTRŽITOST do všech možných aktivit. Musím toho přeci stihnout hodně, abych byl hoden lásky.

Téma dokonalosti mi tedy překáželo v práci, protože jsem stále nebyl připravený dělat to, co jsem chtěl. Překáželo mi ve vztazích, protože jsem ještě nebyl úspěšným mužem. Překáželo mi v životě jako vir v počítači, který tahá počítač ke dnu.

Doma, když jsem byl dítětem jsem vnímal, že tam otec není. Vnímal jsem mamku samu na vše. Často jsem se s ní snažil být, ať už jsme jeli do města na nákupy, dívali se na televizi, nebo chodili po vesnici na procházky. Míval jsem to rád. Zároveň jsem si neuvědomoval, že jsem dělal věci, které jsem nechtěl já. Snažil jsem se mamince vynahradit partnera. To se přeneslo do vztahů s partnerkami, kde jsem často dělal věci kvůli nim. Dělal jsem aktivity, jen abych při nich mohl být s těmi ženami. Podvědomě mě to štvalo. Ale co dělat, když jsem nevěděl, co mě baví ? Často jsem vnímal, že si v holkách hledám oporu. Oporu kterou jsem nenacházel v sobě. Až jedno děvče mi v posteli řeklo, že měla divný pocit, když jsem se přitulil k jejímu břichu. Něco ve mně říkalo, to není vztah partnerka – partner, ale matka – dítě. A to jsem si říkal, to není inspirace pro děti, které bych si přál a pro partnerku, aby se mohla opřít o mě a důvěřovat mi…

Ve mně byl jen tlak, někde být, někým být. Neustálý tlak po dokonalosti. Nevěděl jsem co s tím, tak jsem to řešil tak, že jsem se jím nechal vláčet. Neuměl se zastavit. Popovídat si se sebou, co chci a naplánovat jednotlivé kroky.

Toho tlaku bylo tolik, že jediné pocity uvolnění přes celý den byly ve sportu, při masturbaci a při večerním pravidelném rituálu otupování se jídlem.

Tlak po dokonalosti byl jakousi mrkvičkou vláčenou před oslem. Čím více jsem běžel za mrkví, tím se stále a stále vzdalovala. A já nevěděl co s tím ? Nezastavil jsem se a neohlédl se za sebou, no jo, ona ta mrkev je přidělaná na mých zádech 🙂 A já to mohu změnit tím, že si to uvědomím a přestanu se za mrkví (iluzí dokonalosti) honit.

Co mi pomohlo a nastartovalo cestu léčení hodného ?

Až výcvik MUŽSKÉ SÍLY. Léčení jednotlivých témat (matka,otec, vnitřní dítě, puberta,…) a následné integrace mi pomohlo započít léčení. Díky příběhům dalších chlapů, kteří to mají podobně jsem mohl nahlédnout na svůj život. Třešničkou na dortu bylo setkat se s knihou RÁDCE PRAVÉHO MUŽE, která je celá o syndromu hodného hocha. Stále ve mně je program hodného hocha, ale už se s tím učím postupně pracovat a nepřikrmovat ten program hodného. Jako říkal Láďa, který se vyléčil z drogové závislosti v jednom rozhovoru se mnou, že člověk je závislej na celej život. Jen s tím už umí pracovat. Video najdete ZDE.

Proces léčení není ze dne na den, z měsíce na měsíc, nebo z roku na rok. Lidé, kteří se těmito výcviky zaobírají a sami prošli cestu hodných říkají, že to je proces na podobnou dobu, jakou do nás bylo vštěpováno toto chování hodného. Doporučuji začít drobnostmi, najít si parťáka, skupinu mužských (ženských) kruhů a postupně se otevřít. Sdílet mezi druhými svou pravdu a dělat malé změny.

 BÝT HODNÝ, OCHOTNÝ, POTLAČOVAT SEBE je svaté a díky tomu dojdeme do pekla. Zdeněk Weber.

Kdopak neví, co to je syndrom hodného kluka se kterým se spojená dokonalost, doporučuji články o tomto viru.

1.článekpokračování. VIDEO.

Mějte se rádi a buďte na sebe hodní.

Share Button

Více článků na stejné téma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Name *
Email *
Website