o Jirkovi

O mně

Jmenuji se Jiří Zuzánek a narodil jsem se v Liberci, kde doposud bydlím a tvořím věci, které mě baví a dávají smysl. Ale nebylo tomu vždy tak…

Tak pojďme postupně

Když jsem byl malý kluk, tak jsem kolem sebe viděl dost utrpení. Zdravotních problémů, finančních, nepěkných vztahů a říkal si, jak je to možné ? Co se tady děje, že lidé chodí do svých prací, které nemají rádi. Ke svým nejbližším se chovají jako k nepříteli a dal si vnitřní závazek, že i kdybych měl umřít. Najdu, jak být v životě šťastný a zdravý a pomohu tak lidem, aby se na Světě lépe dýchalo.

To byl můj dětský závazek.

Jak jsem tak procházel systémem školy, tak jsem na sebe byl dost naštvaný. Uspět v pingpongu (někam to dotáhnout) se mi nepodařilo, v posilovně jsem si uhnal kýlu a škola mě nebavila, tak jsem si připadal jako budižkničema. Až jsem se v 17letech naštval a řekl si, že uspěju! Když jsem na internetu procházel v čem, tak jsem viděl krásné fotografie přírody a zvířat. Barevné a technicky pěkné. To byla má VIZE pro kterou jsem se zapálil. Najdu způsob, jak budu mít takové fotografie a budu UZNÁVANÝ… To jsem si neříkal, ale byl to můj MOTIV snahy.

Příběh o fotografování můžete najít ZDE s nabídkou na společnou FOTO-procházku.

Po pár letech snahy, je zde z pár výsledků mé práce, více fotografií můžete vidět ZDE.

No jo, ale co chlapečku budeš dělat ? Už máš práci ? To byl můj strašák v uších a stále jsem to slýchal od nejbližších. Nevěděl jsem, co mám dělat za práci, jak kdyby trh práce nabízel cokoliv, ale pro Zuzánka prostě nic. Prošel jsem si pár brigádami, zaměstnáními, kde jsem vydržel pár měsíců, vyzkoušel jsem finančního poradce a pořád nevěděl co ? Tlak byl tak silný, že jsem se raději odstěhoval od rodiny a začal fotografovat. To bylo jediné, co jsem věděl, že umím.

Jirko ptáci ti zrním platit nebudou… Tak jdeme fotit lidi…

Bylo to zajímavé období, kdy jsem dva roky šlapal slámu a poplatil sotva své výdaje, častokrát mající brigádu jiného druhu. Když si na to vzpomenu, tak jsem se styděl říct, že jsem fotograf, až jednoho dne mě nějaký vnitřní samonáser řekl, já to dokážu! Už jsem to chtěl zabalit a vykašlat se na to, ale najednou díky druhým – Jirko neblbni skvěle fotografuješ. To je super přeci, děláš to, co tě baví (smích) – nebavilo. Tak jsem do toho šel znovu a s novou energií. S vidinou SVOBODY. Díky jednomu online programu jsem si určil prioritní aktivity v podnikání. Zaměřil na ně pozornost a začalo se dařit. Věděl jsem v té době, že fungují tzv. fotobanky a že když zaberu, tak si mohu vytvořit pasivní příjem, něco ušetřit a být svobodný a dělat to, co chci!!!

Tak se to povedlo, jen na malý háček

Pasivní příjem jsem si vytvořil, rezervu finanční taky a postupně jsem ukončoval ten rok své fotografické snahy. Byl rok 2014, březen a já si tak stojím s pocitem, že mi přišly peníze za vykonanou práci a příští měsíc přijdou znovu, aniž bych pracoval… Tak jsem čekal, kde je to štěstí ? Najednou spousty času na cokoliv chci, tak co budu dělat ? Můžu dělat cokoliv… No jo, ale já ve vleku té honby za tím životem až pak, až až až se nikdy nezastavil a neřekl si, Jirko co ty rád děláš ? Všechny snahy byly motivovány UZNÁNÍM Z VENKU… A teď tu stojím v místnosti a cítím naprosté vnitřní prázdno ???

A tak jsem jel do chatky na terapii tmou, kde mi vnitřní hlas pověděl – ŽIJ ZMĚNU. A tak to začalo, půsty, meditace, jóga, cvičení s vlastní váhou těla, procházky do přírody, bosochození, otužování, veganství, vitariánství, detoxikace, mužské kruhy. atd.

Ezoterika v plném proudu 🙂

ZÁSADNÍ ZMĚNA

Když se psal rok 2015, tak jsem šel do přechodu na živou stravu. Koncem roku 2014 mi umřel strýc v 59.letech a já si říkal, že je třeba změnit stravu. Nastudoval jsem si potřebné věci a určil si, jak to provedu. Leden začal a já si dal pořádnou lednovou očistu, po které jsem měl tolik energie, že se začaly hýbat veškeré věci v mém životě. S čistým svědomím mě život začal bavit, byla to dennodenní jízda a posuny ve více oblastech života. Malé krůčky, které mi ve finále překopaly práci, partnerství a bydlení. V té době jsem měl ještě dost psychických a vnitřních potlačených emocí v sobě a neustál jsem to, jak vyplouvaly a jak druzí se ke mně chovali.

Zbytek toho roku jsem v podstatě živořil a byl dost se sebou, svými myšlenkami paralizován. Až jsem si uvědomil v prosinci na jednom workshopu, že je třeba něco udělat jinak. Začít opět žít, odpustit druhým, sobě a otevřít se životu – lidem. Věděl jsem, že nevycházím s chlapi a že je vnitřně nepřijímám a že nemám žádnou VIZI v životě…

ROK 2016 přichází VIZE a vztahy se srovnávají

Vstoupil jsem do ročního výcviku mužské síly na Moravě a byla to pro mě jedna z nejlepších investic v životě. Setkal jsem se skrz cvičení se svými potlačenými emocemi, pocity a mohl je vynést na povrch, aby se uzdravili. Setkal jsem se s prostředím úcty, rovnosti a důvěry. S prostorem, kde můj příběh byl vyslyšen a nebyl hodnocen. Získal jsem do svého života vizi a směřování, které mi dává smysl a naději lepšího Světa.

Čemu se věnuji ? 

Kromě psaní blogu o osobním rozvoji a natáčení videí

S chlapi v Liberci vedeme mužské kruhy s aktivitami skrze tělo.

Provázím lidi v zoologických zahradách a učím je fotografovat.

Závěrem citát z mého oblíbeného filmu 300 bitva u Thermopyl.

Dneska zbavíme lidi utrpení a osvobodíme jejich duše.

Nepřál si holt ani písně.

kontakt zuzanekjiri@centrum.cz nebo na facebooku ZDE

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Name *
Email *
Website