o Jirkovi

O mně

 

Ahoj! Vítám tě tu 🙂

Jmenuji se Jiří Zuzánek a narodil jsem se v Liberci, kde doposud bydlím a tvořím věci, které mě baví a dávají smysl. Ale nebylo tomu vždy tak…

Tak pojďme postupně

Když jsem byl malý kluk, tak jsem kolem sebe viděl dost utrpení. Zdravotních problémů, nepěkných vztahů a říkal si, jak je to možné ? Co se tady děje, že lidé chodí do svých prací, které nemají rádi. Ke svým nejbližším se chovají jako k nepříteli a dal si vnitřní závazek, že i kdybych měl umřít. Najdu, jak být v životě šťastný a zdravý a pomohu tak lidem, aby se na Světě lépe dýchalo.

To byl můj dětský závazek.

Jak jsem tak procházel systémem školy, tak jsem na sebe byl dost naštvaný. Zatlačoval jsem spousty věcí, které jsem chtěl dělat a nedělal. Nízké sebevědomí. Chtěl jsem druhým ukázat, že jsem hoden lásky. Takže uspět v pingpongu (někam to dotáhnout) se mi nepodařilo, ve skateboardingu také ne, v posilovně jsem si uhnal kýlu a škola mě nebavila, tak jsem si připadal jako budižkničema. Věřil jsem tomu, že jsem k ničemu. Že nic neumím. Až jsem se v 17letech naštval a řekl si, že uspěju ! Když jsem na internetu procházel v čem, tak jsem viděl krásné fotografie přírody a zvířat. Barevné a technicky pěkné. To byla má VIZE pro kterou jsem se zapálil. Najdu způsob, jak budu mít takové fotografie a budu UZNÁVANÝ… To jsem si neříkal, ale byl to můj MOTIV snahy.

Po pár letech snahy, je zde z pár výsledků mé práce, více fotografií můžete vidět ZDE.

Po předčasném ukončení vysoké školy

No jo, ale co chlapečku budeš dělat ? Už máš práci ? To byl můj strašák v uších a stále jsem to slýchal od nejbližších. Nevěděl jsem, co mám dělat za práci, jak kdyby trh práce nabízel cokoliv, ale pro Zuzánka prostě nic. Prošel jsem si pár brigádami, zaměstnáními, kde jsem vydržel pár měsíců… Já pořád nevěděl co… A tlačil na sebe… Tlak od rodiny byl tak silný, že jsem se raději odstěhoval a začal fotografovat. To bylo jediné, co jsem věděl, že umím.

Jirko ptáci ti zrním platit nebudou… Tak jdeme fotit lidi…

Bylo to zajímavé období, kdy jsem dva roky šlapal slámu jako fotograf na volné noze a poplatil sotva své výdaje, častokrát mající brigádu jiného druhu. Když si na to vzpomenu, tak jsem se styděl říct, že jsem fotograf, až jednoho dne mě nějaký vnitřní samonáser řekl, já to dokážu! Už jsem to chtěl zabalit a vykašlat se na to, ale najednou díky druhým – Jirko neblbni – skvěle fotografuješ. To je super přeci, děláš to, co tě baví (smích) – nebavilo. Tímhle zběsilým způsobem by mě nebavilo nic 🙂 Tak jsem do toho šel znovu a s novou energií. S vidinou SVOBODY. Díky jednomu online programu jsem si určil prioritní aktivity v podnikání. Zaměřil na ně pozornost a začalo se dařit. Věděl jsem v té době, že fungují tzv. fotobanky a že když zaberu, tak si mohu vytvořit pasivní příjem, něco ušetřit a být svobodný a dělat to, co chci!!!

Tak se to povedlo, jen na malý háček

Pasivní příjem jsem si vytvořil, rezervu finanční taky a postupně jsem ukončoval ten rok své fotografické snahy. Byl rok 2014, březen a já si tak stojím s pocitem, že mi přišly peníze za vykonanou práci a příští měsíc přijdou znovu, aniž bych pracoval… Tak jsem čekal, kde je to štěstí ? Najednou spousty času na cokoliv chci, tak co budu dělat ? Můžu dělat cokoliv… No jo, ale já ve vleku té honby za tím životem až pak, až až až se nikdy nezastavil a neřekl si, Jirko co ty rád děláš ? Všechny snahy byly motivovány UZNÁNÍM Z VENKU… A teď tu stojím v místnosti a cítím naprosté vnitřní prázdno ???

A tak jsem jel do chatky na terapii tmou, kde mi vnitřní hlas pověděl – ŽIJ ZMĚNU. A tak to začalo, půsty, meditace, jóga, cvičení s vlastní váhou těla, procházky do přírody, bosochození, otužování, veganství, vitariánství, detoxikace, mužské kruhy. atd. Vyzkoušel jsem toho spousty…

Ezoterika v plném proudu 🙂

ZÁSADNÍ ZMĚNA

Když se psal rok 2015, tak jsem šel do přechodu na živou stravu. Koncem roku 2014 mi umřel strýc v 59.letech a já si říkal, že je třeba změnit stravu. Nastudoval jsem si potřebné věci a určil si, jak to provedu. Leden začal a já si dal pořádnou lednovou očistu, po které jsem měl tolik energie, že se začaly hýbat veškeré věci v mém životě. S čistým svědomím mě život začal bavit, byla to dennodenní jízda a posuny ve více oblastech života. Malé krůčky, které mi ve finále překopaly práci, partnerství a bydlení. V té době jsem měl ještě dost psychických a vnitřních potlačených emocí v sobě a neustál jsem to, jak vyplouvaly a jak druzí se ke mně chovali.

Zbytek toho roku jsem v podstatě živořil a byl dost se sebou, svými myšlenkami paralizován. Až jsem si uvědomil v prosinci na jednom workshopu, že je třeba něco udělat jinak. Začít opět žít, odpustit druhým, sobě a otevřít se životu – lidem. Věděl jsem, že nevycházím s chlapi a že je vnitřně nepřijímám a že nemám žádnou VIZI v životě…

ROK 2016 přichází VIZE a vztahy se srovnávají

Vstoupil jsem do ročního výcviku mužské síly na Moravě a byla to pro mě jedna z nejlepších investic v životě. Setkal jsem se skrz cvičení se svými potlačenými emocemi, pocity a mohl je vynést na povrch, aby se uzdravili. Setkal jsem se s prostředím úcty, respektu, rovnosti a důvěry. S prostorem, kde můj příběh byl vyslyšen a nebyl hodnocen. Získal jsem do svého života vizi a směřování, které mi dává smysl a naději lepšího Světa.

Čemu se věnuji ? 

Kromě psaní blogu o osobním rozvoji a natáčení videí

Vedu lidi jako průvodce vnitřní transformací  tak, aby žili spokojeněji se sebou.

S chlapi v Liberci vedeme mužské kruhy s aktivitami skrze tělo. a jsem asistentem ve výcviku, který mi tolik dal – Cesta Vědomého Muže.

A v neposlední řadě fotografuji „lidskou“ říši. Zejména Portréty.

Dále miluji pohyb a na letošní rok jsem si dal výzvu – zaběhnout ULTRAMARATON cca 85km – Ještěd – Sněžka (září nebo říjen).

MÉ ZKUŠENOSTI/VÝCVIKY

2011 – terapie Ruš

2012 – chození po žhavém uhlí

2013 – 1.setkání s terapii tmou a online program neurorestart 21

2014 – 2015 – praktikoval a vedl zenové meditace, terapie tmou podruhé, týden v zenové meditaci

2016 – člen neurorestart institute a vedl jsem skupinu libereckého kraje / roční výcvik MUŽSKÉ SÍLY na Moravě

Závěrem citát z mého oblíbeného filmu 300 bitva u Thermopyl.

Dneska zbavíme lidi utrpení a osvobodíme jejich duše.

Nepřál si holt ani písně.

kontakt zuzanekjiri@centrum.cz nebo na facebooku ZDE

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Name *
Email *
Website