V průběhu života jsem stavěla pomyslné skříňky, do kterých jsem ukládala a zavírala momenty, situace, pocity, emoce a sebe. A tu Anetku, kterou jsem nechtěla. Neustálý boj se sebe samou či životem. Jsem vděčná, že mi situace nadělila tuhle příležitost se do nich podívat a osvobodit se od většiny mých skříněk.
Dnes vím, že jsem jich v průběhu posledních několika měsíců mnoho úspěšně otevřela a strach pomaličku ustupuje. S lehkostí, kterou v průběhu s Jirkou nachazím. Netvrdím, že je mi v tom vždy dobře, nebo, že jsem totálně nad věcí. Jen teď už ten prožitek není tak zdrcující a neúnosný.
V průběhu couchingu jsme s Jirkou našli a objevovali mnoho přirovnání, ale jedno je pro mě velmi silné a je mi velmi sympatické i po vizuální stránce. Vizualizovat si sny, představy, cokoliv, co by člověk chtěl či vnímá, je tím nejsilnějším nástrojem při tvorbě života.
Jsem velmi napnutá, jak se bude proměňovat a čím mě ještě obohatí…
Tímto se, ale má cesta na “horu života” teprve otevřela. Život je krásný, ale je to taky fu(j)ška 🙂 záleží jen na každém, jak často se dokážeme zastavit a položíme se do klidu a teprve z toho bodu vyrazíme dál.