Řeka života aneb do jaké mám skočit ?

Jen v řece života se zlepšujeme a získáváme zkušenosti. Naše dovednosti se zlepšují a dřív nebo později jsme odborníky našich oborů. Plavec se stává skvělým plavcem. Boxer boxerem, obchodník obchodníkem…

Co vidím, tak často vylézáme z řeky života a přemýšlíme, analyzujeme, jestli je toto vhodné, že tam necítíme to, co jsme si představovali. Nejspíš to není pro nás to pravé ořechové, asi je s námi něco špatně. Nejen, že se chytáme větývky na kraji řeky, ale vylézáme i na samotný okraj a rozhlížíme se, do jaké jiné řeky by jsme vstoupili. Kde budeme cítit to dobrodružství, vášeň a bude nám to dávat smysl…

Po nějakém čase se opět vrháme do té naší řeky, chvilku jsme byli v jiné, abychom si uvědomili a připomněli naše sny a přání.

Není na tom nic špatně, že vyskočíme z řeky, ale z čeho to vychází ?

Ze strachu a jeho neporozumění. Z myšlenek, které se nám honí hlavou a kterým natolik věříme. 

Proč děláme, co děláme ? 

Inspiruje nás to a láká ? 

Nebo je to proto, že se chceme cítit skvěle ? Že hledáme něco, co nás udělá šťastné ? Budeme někým, až se to stane. Odpovězte si sami, nic není špatně. Ani s námi není nic špatně. 

Pokud nás něco zajímá a přitahuje, nejspíš budeme více času ve HŘE, než když očekáváme pochvalu z venčí, peníze, pocit štěstí, naplnění…

Je dobré vědět, že s námi není nic špatně.

Hledám sám sebe, hledám sama sebe…

Po rozhovoru s kamarádkou, kdy mi popsala, co všechno chce tvořit a dělat a poté dodala, že hledá sama sebe jsem tomu absolutně nerozuměl. Buď jsi těhotná, nebo nejsi. Nejde být něco mezi. Postav se před zrcadlo a už si se našla ! (legrace). Víš, co chceš. Kudy tě to povede, jak se to stane to uvidíš! Myšlenky, že hledáme, že je s námi něco špatně, že nevíme, protože by jsme přeci měli vědět! Už tolikrát jsme zkoušeli a nevyšlo to… Všechny tyhle myšlenky vytvoří v hlavě guláš a budeme se cítit mizerně.

Každý v sobě má božskou inteligenci. Navigaci, která nás vede životem. Já také vždy věděl, co chci. Jak to má na konci vypadat. Věděl jsem vnitřně, že mě baví být s lidmi. Zkoumat, jak to tady funguje a jak být šťastný a zdravý a to celé zabalit a předat druhým.

Při představách, že budu vystupovat před druhými lidmi… Uf, nebylo mi dobře. Jediná představa a mnou projížděly hrozivé pocity. V pozadí toho všeho začínal obrovský hluk v mé hlavě (co když se to nepovede? Máš na to ? To nedokážeš, na to nemáš!). Následovali divné pocity... Chtěl jsem na to raději zapomenout… Bohužel (bohudík) to nešlo, neustále se mi to vracelo jako bumerang.

A ještě ke všemu jsem si nedokázal odpovědět, jak to udělám ? Takhle jsem byl přeci naučen

JAK, tady není ve hře

Nebo jste věděli, kde a jak se stane, že se zamilujete ?

Nemůžeme vědět, jak se věci stanou. Představte si, že jdete do kina. Dávají super film a vy přesně víte, jak se co stane… Kamarád Vám to řekl. Budete se těšit ? Tak a teď si představte, že Vám vyjedu na každý den A4 list, kde bude Vaše jméno a přesně minutu po minutě budete vědět s kým se potkáte, jaké situace Vás potkají, co zažijete…

Uf nuda! Chcete to ? Byli jsme vychováváni k tomu, že musíme vědět, znát, promyslet…

Tak co budeš dělat po škole ? Ty nevíš ? Cože…?

…BŮH SE SMĚJE NAŠIM PLÁNŮM…

Nechci Vás odrazovat od toho zůstávat chvilku s nápady, nechat si pár dnů, než do něčeho skočíte rovnýma nohama… Ale ze své zkušenosti vím, že analyzování na plusy a mínusy nikam nevede. Líbí se mi, jak říkala Zdeňka z centrazmen.cz. Nechte nápad jen válet týden v hlavě. Nechat ho jen válet ve své hlavě, ať jsme zachvácení energií, nebo nevíme, do čeho se opřeme… Takhle se mi nápad během týdne do čeho se pustím začátkem roku pěkně pootočil. Bylo to poprvé, co jsem si dal čas a nevnímal své pocity jako navigaci. Naše pocity jsou skvělé, bez nich by život nebyl životem, ale nemají nic společného s tím, do čeho se máme pustit nebo nemáme.

Pocity jsou ukazatelem, co se nám právě honí hlavou.  

Život se děje a my s ním. V knize revoluce zevnitř je popisováno, že mi nejsme tím pilotem našeho letadla. Jsme tím letadlem a pokud se opřeme do síly, která tvoří tento vesmír. Která je naší osobní navigací a začneme jí důvěřovat. Dostaneme se na místa, o kterých se nám nesnilo, přijde pomoc od lidí, finanční dary, super situace. Stačí se jen rozhodnout a rozhodnutí může vypadat PROSTĚ. Vlastně je prosté. Rozhodl jsem se, koupil jsem si lístek na ultramaraton.

CÍL – UBĚHNOUT ULTRAMARATON 66,6km – kdy ? 9.června

Zaplatil jsem jej začátkem ledna. Koncem ledna jsem potkal kámošku, která si chtěla jít společně zaběhat. Šli jsme. Spolubydlící mě párkrát popíchla, ať ji vytáhnu. Šli jsme. Teď běhám 5-6x týdně. Cvičím workout na zpevnění těla, což je znát při delším běhu. Do toho mě napadlo půjčit si hodinky s měřením km. Koketuji s myšlenkou odlehčit více stravu. Co se stane dál netuším. Každopádně vím, že mě to nesmírně baví. Příprava samotná a chci do toho dát co nejvíc. Mám z toho respekt, nikdy jsem najednou neběžel takovou štreku.

Je to pro mě (ne)možné.

 

Share Button

Více článků na stejné téma :-)

About Jiří Zuzánek

Zajímám se o psychology od mind a natáčím videa na různá témata od zdravého životního stylu po přirozené a jednoduché fungování naší mysli.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *