fbpx

Nastoupil jsem do dalšího vzdělání koučovací akademie o lidském potenciálu, kde jeden z prvních experimentů a témat byl kolem naslouchání. Samozřejmě mě hned napadlo, tak už jsem něco málo odkoučoval, vztah s partnerkou, lidmi máme skvělý, naslouchat přeci umím! To jsem se docela mýlil.

Jedno z prvních témat o kterých se „učíme“ je NASLOUCHÁNÍ a mne to tak překvapilo, jak moc zázračné to je na poli vztahů.

POVRCHNÍ vs. HLUBŠÍ NASLOUCHÁNÍ

Už jako malého mě rozčilovalo, když vedle mne byl nějaký dospělák, který tam „nebyl“ duchem. Nenaslouchal mi. Sice něco z jeho úst vycházelo, ale jeho pozornost byla jinde. Když už to vypadalo, že mi někdo naslouchá, nebo já někomu, tak to nebylo to pravé ořechové. Časté porovnávání (kritické) naslouchání s tím, co slyším a vnímám jako správné, snaha poradit, připravit si, co řeknu, vlastně neustálé brebentění hlásku na pozadí, jak lidé vypadají, jestli jsou důvěryhodní mi „znemožňovalo“ uslyšet něco hlubšího

Často jsem vnímal ten hlásek jako boží pravdu (smích) a nutkavost reagovat byla mnohdy silnější a stále někdy je.

Ve škole jsem se dozvěděl, že je správné, když poslouchám a umím zopakovat dané informace slovo od slova.

Ale jak jdeme životem, tak je pro nás poté udivením, když partneři od sebe odcházejí a jedna strana říká, že si nerozumí. Často i když druhá strana umí zopakovat, co ten druhý říká. Najednou řekne jedna strana, ty mi nerozumíš a druhá se diví, ale vždyť tě poslouchám. Ovšem nedochází tam k něčemu za slovy. K souznění a pochopení druhé strany, co skutečně je za slovy. Po tom vskutku TOUŽÍME, „SPOJENÍ“ (né fyzické) mezi dvěma lidmi.

Jak to v praxi vypadá?

Běžné a Hlubší naslouchání

Samozřejmě je spousty věcí, kde je fajn poslouchat jen pro informace nebo využít kritické myšlení.

Co odlišuje PROFÍKA v naslouchání, nás a malé děti?

Je to spíše než to, co dělají, tak to, co při naslouchání nedělají. Už malé dítě vnímá, že maminka je v nepohodě, nepotřebuje k tomu rozumět slovům a přesto vznikne mezi nimi silné spojení, porozumění.

Co bylo pro mne zázrakem, tak je HLUBŠÍ pochopení, splynutí, souznění s druhými. To po čem OPRAVDU TOUŽÍME, krásný hlubší pocit souznění. Opravdu uvidět SVĚT jejich očima a vcítit se do nich, co prožívají. Najednou jsem tam byl, chápal jsem, proč to opravdu nemají snadné a proč dělají, co dělají. Ať už to byla větší míra alkoholu, rozvrácené vztahy, sexuální choutky, atd.

KAŽDÝ ZA SVÝM SDĚLENÍM MÁ NĚCO HLUBŠÍHO… Slyšet to s plnou hlavou je někdy obtížné. To, co si uvědomuji, že mi pomáhá je nedupat na pedál otáčkoměru svých myšlenek. A je to fakt rychlé, jak se to děje. Všiml jsem si, že když poslouchám druhého, tak se ten hlásek často uklidní sám. Ten hlásek všeho, co si myslím, že je správné, špatné, přípravy, co řeknu, jak pomůžu.

Lidem se tak uleví, když tam OPĚT není nikdo, kdo by je hodnotil, posuzoval, kritizoval, dával rady, tlačil je někam, kde si myslí člověk, že druzí mají být.

Jen NASLOUCHAT… Just only….

Pokud to vyzkoušíte, budu rád, když mi napíšete.

Využijte 1h. nezávazného koučinku ZDARMA.

Share Button

Více článků na stejné téma :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *